O kmenových buňkách
Kmenové buňky představují jedinečnou populaci buněk, jejímž úkolem je vytvoření základů jednotlivých tkání a orgánů, udržení jejich funkce v mnohobuněčném organismu. Vědci dlouho předpokládali, že osud „dospělých" kmenových buněk je omezen jen na diferenciaci (rozlišení) na omezený počet definovaných buněčných typů, později se podařilo experimentálně navodit široký rejstřík diferenciací. Kmenové buňky jsou primární nediferencované buňky, které jsou schopny se přeměnit na jakýkoliv jiný typ buněk a právě v tom se skrývají jejich jedinečné schopnosti, vyvíjejí se z nich různé buňky v závislosti na tom, do jakého prostředí, to znamená orgánu, byly právě přeneseny. Například v játrech se vyvíjejí na buňky jaterního parenchymu, v srdci se z nich vyvíjejí buňky srdečního svalu. Takto jsou schopny nahradit narušené a oslabené buňky, regenerovat tkáně, obnovovat poškozené části organismu.
Typy kmenových buněk
Buňky vzniklé prvním dělením oplozeného vajíčka jsou schopné se přeměnit na jakýkoliv typ buněk, které se v organismu vyskytují.
Každá buňka tohoto typu (totipotentní) obsahuje kompletní genetickou informaci pro celý organismus a má jedinečnou schopnost diferenciace. Nediferencované buňky zárodku nazýváme embryonálními kmenovými buňkami ( pluripotentními). Od 15. dne vývoje embrya dochází k buněčné diferenciaci (rozlišení).
Diferenciace je proces, kterým se buňka a buněčné populace stávají tvarově (morfologicky) a biochemicky rozdílné, tento proces buněčné diferenciace je pod přímou kontrolou chromozomální DNA, která usměrňuje prostřednictvím systému ribonukleových kyselin proteosyntézu v cytoplazmě oplozeného vajíčka, v buňkách vznikajících rýhováním vajíčka a později již v diferencovaném stavu v cytoplasmě buněčných populací zárodečných listů a orgánových základů.
V průběhu „vývoje v člověka" však vedle diferencujících se buněk zůstává zachován i malý počet „nediferencovaných buněk". Nazýváme je tkáňovými kmenovými buňkami (multipotentními).
Pupečníková krev je optimálním zdrojem vysoce kvalitních tkáňových kmenových buněk. Kmenové buňky lze bezprostředně po porodu ze vzorku pupečníkové krve oddělit a dlouhodobě je uchovat v životaschopném stavu za účelem budoucího využití podle potřeby bez toho, že by došlo ke snížení jejich kvality.
